Německý jazyk
Anglický jazyk
Český jazyk
, svátek má
Oslavy 110. výročí GVH Louny

Vážení absolventi, vážení přátelé GVH Louny,
Gymnázium Václava Hlavatého, Louny, pořádalo ve dnech 17. a 18. června 2006 oslavy 110. výročí svého založení. Na této stránce najdete postupně zveřejňované informace a fotogalerie k této události. Na oslavách se prezentovalo celkem přes 1200 absolventů našeho gymnázia.

    Gymnázium nabízí zájemcům zakoupení:
  • Almanachu ke 110. výročí GVH za cenu 125,- Kč
  • DVD ze 110. výročí oslav za cenu 200,- Kč
  • Odznaku ke 110. výročí oslav za cenu 25,- Kč
  • Trička s logem oslav za cenu 150,- Kč

  • objednávku můžete vyřídit u hospodářky školy paní Ivy Sušické susicka@glouny.cz
  • Fotogalerie 1 → interiér školy - figuríny
  • Fotogalerie 2 → prezence účastníků oslav - 17. června 2006 - foto Svatopluk Čech
  • Fotogalerie 3 → prezence účastníků oslav - 17. června 2006 - foto Vilém Vojtěch
  • Fotogalerie 4 → sobota 17. 06. 2006 dopoledne - prodejna, učebny, testy, hvězdárna, volejbal
  • Fotogalerie 5 → sobota 17. 06. 2006, 13 hodin, slavnostní zahájení oslav
  • Fotogalerie 6 → neděle 18. 06. 2006 - průvod
  • Anketa → anketa studentů sekundy ke 110. výročí GVH - zajímavé!
Co pro mě znamená lounské gymnázium.
Ing. Jan Kerner (maturitní ročník 1982), starosta města Loun

Když se řekne "gympl", běží mi před očima nepřeberná hromada vzpomínek. Pokusím se je uspořádat do několika hromádek, ale stejně vím, že na spoustu věcí zapomenu. Hlavně se ale nebudu umět rozhodnout, která z nich mě v životě nejvíce ovlivnila.

Gymnázium, to jsou pro mě hlavně lidé. Začněme u spolužáků. Možná to bylo tím správným věkem, snad byl tak bezvadný náš třídní, možná v tom sehrály roli i jiné okolnosti. Každopádně vím jistě, že ta naše gymnaziální parta je tím nejlepším kolektivem, do kterého jsem se ve svém životě dostal. Na základní škole jsme nejspíš byli ještě příliš mladí, na vysoké škole zase příliš ambiciozní, později v zaměstnání příliš zabraní do práce...jenom na gymplu to bylo to pravé. V naší třídě se zrodila dlouhá řada přátelství na celý život. Vznikla tam dokonce dvě manželství a dodnes pevně drží pohromadě. Ta naše parta se pod různými záminkami schází dodnes a pořád si máme co říci. Největší radost mám z toho, že se nás každý rok schází víc a víc.

Školy by nebylo bez profesorů. Každý nás ovlivnil po svém. Na některá jména nelze nevzpomenout. Třídní profesor Chrostek, který nás po celá čtyři léta otcovsky ochraňoval, ale v případě potřeby neváhal i patřičně usměrnit. Češtinářka Kuklová, obrovská osobnost s autoritou bez nadsázky absolutní, všemi studenty nesmírně uznávaná. Matematikář Zlatohlávek, skvělý profesionál svého oboru se schopností jednoduše vysvětlit i složité věci. Legendární profesor Mirvald na deskriptivní geometrii, díky němuž byla deskripce první zkouškou, kterou jsem na vysoké škole složil, a to navíc v předtermínu a za jedna. Dějepisář Mareš, který si ne vždy troufnul vyprávět dějiny tak, jak to cítil, uměl však přesně naznačit, v kterém místě se jeho osobní pohled liší od oficiální režimní verze. A další a další, není možné vypsat všechny.

Neméně důležité bylo to, co se odehrávalo po skončení vyučování. Gymnaziální roky u mnohých z nás zasely celoživotní lásku ke sportu. Naše třída stála u zrodu lounského softballu a později baseballu pod vedením otce zakladatele a neúnavného propagátora těchto sportů Jaroslava Čásy. Bylo úžasné začínat cosi nového, shánět informace, objevovat, co jinde už objevili dávno, postupně se zdokonalovat a přitom věřit, že se jednou utkáme s těmi nejlepšími a možná jim to i nandáme. Rozhodně nepatřím ke sportovcům s přirozeným talentem a všechny své dovednosti jsem si musel vydřít poctivým treninkem. O to krásnější byly chvíle úspěchů. Občas si uvědomím, jak významně mé rozhodování při řešení životních problémů ovlivňují právě návyky vyplývající ze sportu.

Jak to všechno shrnout dohromady... Když jdu kolem budovy gymnázia, není to pro mě jen jedna z dalších budov v Poděbradově ulici, znamená něco víc. Mám-li možnost gymnázium navštívit, činím tak s potěšením, ale vždy také s patřičnou úctou. Mám zkrátka lounské gymnázium rád a možná je tohle jednoduché vyznání tím nejlepším shrnutím všeho, co jsem se v tomhle článku pracně pokoušel rozpitvat.

Škola v mém zpětném zrcátku.
Jiří Chrostek, ředitel gymnázia 1990-2005

Na lounské gymnázium jsem přišel v roce 1967 po vojně a ročním působení na gymnáziu a ekonomické škole v Žatci. V té době nějak povolovala ideologická šněrovačka a ono „tání ledů“ zasáhlo i tak bojácnou organizaci, jakou škola bezesporu je, a na atmosféře to bylo znát.

Po roce 1968 se ovšem začaly tkaničky té šněrovačky zase utahovat, ideologická hlediska byla roubována dokonce i do tělocviku. Znovu začala éra povinných školení. Všichni členové sboru se museli účastnit vybraných schůzí stranické buňky (aby bylo jasno, kdo tady velí), na kterých byl hlavně nám nečlenům vštěpován správný úhel pohledu na situaci. Protože takové schůze často připomínaly úrovní i provedením z vojny známá politická školení mužstva, označovali jsme je zkratkou - PŠM. Na některých z nich bylo dokonce veselo při předčítání domácích úkolů – námi vybraných článků z Rudého práva, nebo když jsme se například dozvěděli někdy okolo roku 85, že už tehdy dosti strádající Kuba je vlastně ideologickou bombou, která zničí USA.

Ale paradoxně (alespoň na začátku téhle doby) žil sbor lounského gymnázia přátelsky a družně, pořádaly se společné oslavy narozenin, jezdili jsme spolu do pražských divadel i na výlety a nákupy do bývalé NDR. Mnozí z nás v té době dělali hodně pro školu i ve svém volném čase vedením různých kroužků, vylepšováním vybavenosti učeben i kabinetů, nebo budováním zcela nových zařízení. Do škol v té době moc finančních prostředků nepřicházelo, proto se hodně věcí dělalo tzv. svépomocí. Tak vlastně byly v areálu školy vybudovány napřed antukové kurty, později i velké asfaltové hřiště. Na tuhle dobu stavebního nadšení vzpomínám velice rád. Na hřišti pracovali učitelé společně se studenty školy a studenti na něm mají opravdu lví podíl. Stavělo se odpoledne, ale musím přiznat, že i místo suplovaných hodin a některých tělocviků. Ale výsledek v té době stál za to! Po dokončení hřiště jsme uspořádali Gymnaziádu – sportovní zápolení studentů gymnázií Severočeského kraje. Gymnaziáda se všem líbila, takže jsme ji několikrát opakovali.

Součástí výukových plánů školy je pořádání lyžařských kurzů, sportovních kurzů a třídních výletů. Měl jsem je rád. Na nich se žáci i kantoři daleko lépe poznají, než když jsou odděleni lavicemi a katedrou. Některé kurzy a výlety byly nádherné a vzpomínám na ně dodnes! Hlavně na ty, na kterých byli studenti aktivní nejen během dne, ale i večer při tvorbě a předvádění vlastních programů. Mnohdy nezapomenutelná atmosféra!

Do roku 89 byla vybavenost školy odbornými učebnami, moderními pomůckami a vyučovací technikou dost nízká. Tomu se, ale jen zdánlivě, vymykala jazyková laboratoř. Ta byla vybavená samostatnými boxy s audiotechnikou, která ale většinou nefungovala a jejíž ovládání bylo složité i pro nadšené radioamatéry. Taková malá školní Potěmkinova vesnička určená spíše pro inspekci než pro výuku cizích jazyků. Ale podobně špatné vybavení měly i jiné srovnatelné střední školy.

Během krátké sametové revoluce bylo i v naší škole poměrně živo. Jezdili k nám studenti z pražských vysokých škol a informovali naše žáky o průběhu událostí v hlavním městě, okresní výbor strany zasáhl pro všechny studenty povinnou přednáškou o plíživé kontrarevoluci, do školy chodili pánové od policie státní i tajné, sondovali atmosféru a zjišťovali, zdali se někteří z našich studentů nezúčastňují aktivně pražských událostí či jinak neškodí. Ale věci se vyvíjely správným směrem, a tak i školní stranické buňce se záhy zkrátil poločas rozpadu a všichni členové ji brzy opustili, mnozí s viditelnou úlevou.

Po roce 89 se začalo škole lehčeji dýchat nejen proto, že dostávala znatelně více peněz na provoz i trošku více na platy učitelů. Ředitel školy měl volnější ruce v nakládání s financemi, a tak ji mohl postupně vybavovat a měnit na moderní vzdělávací ústav. Během patnácti let dostala škola novou kotelnu a regulované ústřední topení, nové elektrorozvody, při jejichž montáži vypadala budova jako zasažená ničivým zemětřesením, novou fasádu z Poděbradovy ulice, nová okna na celé východní straně, novou podlahu v tělocvičně a nové hřiště s umělým travnatým povrchem a večerním osvětlením společně s moderními lehkoatletickými sektory. V suterénu školy byla vybudována posilovna a z uhelny malá herna. Bývalé nevyužité sklepní prostory byly přestavěny na šatny. V přízemí byly zřízeny dvě počítačové učebny, v prvním poschodí vznikla nová kancelář a studovna, ve druhém poschodí dvě velice moderně vybavené jazykové laboratoře. Všechny odborné učebny byly vybaveny řídícími pracovišti s audiovizuální technikou. V sedmi učebnách byla instalována technika umožňující projekci obrazu ze čtecí kamery, videa, nebo počítače na promítací stěnu. Všechny třídy a kabinety byly propojeny sítí, umožňující vzájemnou komunikaci i současné připojení na internet. Ten výčet určitě není úplný a vůbec tady neuvádím drobnější úpravy, které na budově i jejím vybavení probíhaly téměř permanentně. U zmíněné internetové sítě se ještě musím pozastavit. Její budování bylo „dohlíženo“ profesionální organizací, ale ten největší kus práce udělali dva chlapci, kteří u nás pomáhali rok a půl místo vojenské služby – Ing. Lukáš Ajksner a Marek Řezníček. Patří jim můj dík A nejen za internetovou síť.

Ohromnou radost jsem samozřejmě měl ze všech sponzorských darů. Peněz ve škole není nikdy dost a tyhle mimořádné prostředky nám umožňovaly udržovat ji na špici přinejmenším v rámci kraje. Všem, kteří naši školu podporovali, mnohokrát děkuji. Ale svoje zvláštní a obdivné poděkování posílám do Ameriky. V roce 2004 jsme dostali sponzorský dar ve výši půl milionu korun od bývalé studentky žijící nyní ve Spojených státech, paní Johany Ridgeway. Její rozhodnutí věnovat škole takovou částku nás všechny naprosto zaskočilo. Jsme, vážená paní kolegyně, (paní Ridgeway je také učitelka) velikými obdivovateli Vaší velkorysosti a doufáme, že na oslavy 110. výročí školy přijedete. Budete určitě jejich VIP hostem!

Byl jsem moc rád, že se brzy po roce 89 otevřely i studentům možnosti cestovat a navazovat kontakty v zemích, které předtím běžně navštěvovali jen vyvolení. Cesty do Anglie, Holandska, Francie a Německa se staly téměř každoroční samozřejmostí. A že takové cesty jsou ohromně motivující pro studenty i pedagogy je patrné i ze stále rostoucího počtu našich žáků, kteří úspěšně zvládají mezinárodní jazykové zkoušky.

Rád vzpomínám na všechny naše žáky. Měl jsem vždycky ohromnou radost z jejich studijních úspěchů a v posledních letech i z úspěchů v celostátních srovnávacích testech, které potvrzovaly postavení lounského gymnázia na předních místech v kraji. A měl jsem samozřejmě velkou radost i z úspěšnosti našich absolventů u přijímacích zkoušek na vysokých školách. Byl jsem a jsem na ně stále pyšný.

Měl jsem a mám rád i všechny kolegyně a kolegy z našeho pedagogického sboru i všechny ostatní spolupracovníky. Vážím si jejich práce, i když, pravda, ne vždy dostatečně oceněné. Ten svůj poslední odstaveček nechci příliš rozebírat, mohl by vyznít sentimentálně a takový já nejsem. A také záměrně v článku neuvádím ani jedno jméno svých studentů ani svých kolegů. Všichni, na které v dobrém a rád vzpomínám, by se do něho stejně nevešli. Tak Vás všechny alespoň srdečně zdravím a našemu Gymnáziu V. Hlavatého přeji k narozeninám nekonečně mnoho dalších úspěšných let.

Děkujeme sponzorům

Johana B. Ridgeway

Lostr a. s., Louny

STAVUM s.r.o., Louny

PATOK, Jiří Paclt, Hřivice

Lounská stav.s.r.o., Louny

BIAUCA CZ, Brno

Losan s.r.o., Chomutov

Česká spořitelna a.s. Louny

Likor a.s. Žatec

Poprokan s.r.o., Louny

Malování Zelenka

Pekařství Stolín

Pekařství Vacek

Maso uzeniny Kaderová

Maso uzeniny Lošan

Potraviny Říha - Tyršovo náměstí

Supermarket Kaufland

Cukrářství Stárek

Barokní Špitál Louny - Josef Klesal

Restaurace v České - Martina Poděbradská

Louny - značková prodejna piva - Vladimír Hieke

BAU-EUROPE, s. r. o.

Plakát - tvorba studentů

Plakát - tvorba studentů   Plakát - tvorba studentů
© 2008 MIRI → poslední aktualizace