Německý jazyk
Anglický jazyk
Český jazyk
, svátek má
VÁCLAV HLAVATÝ
27. 1. 1894 Louny - 11. 1. 1969 Bloomington, Indiana USA
(autor životopisu V. Hlavatého: Martin Klazar - MFF UK Praha, absolvent GVH Louny 1984)

11.ledna 1969 dosáhl ve vzdáleném Bloomingtonu v USA svého koncového bodu životní oblouk Václava Hlavatého, lounského rodáka a amerického profesora, milovníka hudby a diferenciálního geometra, českého vlastence a exulanta. Sté jubileum lounské reálky je vhodnou příležitostí připomenout za pomoci článků F. Nožičky /1/ a O. Kowalského /2/ tuto vynikající osobnost.

Václav Hlavatý se narodil v Lounech 27. ledna 1894 (v dopisu však o sobě píše jako o "Američanovi z Dobroměřic" – viz /1/). Matematická harmonie ho upoutává již za studií na lounské reálce, dalším životem ho bude provázet i harmonie hudební. Na pražskou filozofickou fakultu odchází se záměrem studovat matematiku a hudební estetiku. Matematiku si volí jako povolání, hudba mu bude celoživotní zálibou. I v ní se dostává na profesionální úroveň, studuje ji u koncertního mistra České Filharmonie St. Nováka.

Univerzitní studia přerušuje první světová válka. V. Hlavatý se ocitá na bojištích, r. 1918 je zajat v Itálii a z válečného víru se navrací na jaře 1919. V roce 1920 dokončuje učitelské studium v oboru matematiky a deskriptivní geometrie, o rok později dosahuje hodnosti doktora filozofie. Po krátkém působení na gymnáziu ve Slovenské ulici v Praze přechází na reálku v Lounech, nyní již jako učitel. Hraje v místním kvartetu a v Pražském orchestrálním sdružení. V r. 1923 odchází na reálku na Vyšehradě, v předchozím roce uveřejnil v Rozpravách Akademie svou první vědeckou práci.

Po jednosemestrálním studiu u prof. Schoutena v Holandsku se roku 1925 V. Hlavatý habilituje na Přírodovědecké fakultě UK. V letech 1927-1929, díky Rockefellerovu stipendiu prohlubuje svou matematickou erudici na univerzitě v Římě, na College de France v Paříži, na univerzitě v Lill ve Francii a v Oxfordu. Rychle si získává mezinárodní renomé – přednáší v Rumunsku, Polsku, Německu, Rakousku. Je členem mezinárodní komise pro udělování ceny Lobačevského, řádným členem Moskevského semináře. Publikuje v předních zahraničních matematických časopisech.

V dubnu 1931 je V. Hlavatý jmenován mimořádným profesorem geometrie a filozofie matematiky na Univerzitě Karlově. Řádným profesorem se stává v červenci 1936. Ve školním roce 1937/38 je hostujícím profesorem na univerzitě v Princetonu v USA.

Přichází válečný uragán, již druhý v životě V. Hlavatého. Za okupace, zvláště po uzavření vysokých škol, se stahuje do ústraní, pracuje, píše učebnice.

Po osvobození v květnu 1945 pomáhá V.Hlavatý obnovit provoz vysokých škol. Je vtažen do politického života, stává se poslancem za stranu národně sociální. Zabývá se školskými a kulturními otázkami.

Přichází pozvání k přednáškám v USA. Na jaře 1948 pobývá ještě krátce na pařížské Sorbonně a v červenci 1948 odchází V.Hlavatý s celou rodinou do emigrace. Stává se hostujícím profesorem v americkém Bloomingtonu, stát Indiana. Od r. 1952 je zde řádným profesorem, od r. 1964 až do své smrti profesorem emeritním. Spolupracuje s A. Einsteinem, uveřejňuje matematické studie o jednotné teorii pole navržené tímto velikánem fyziky. V roce 1962, v rámci celosvětového přednáškového turné, přednáší V. Hlavatý na 70 univerzitách.

V r.1969 V.Hlavatý umírá. Na podzim 1991 mu je v Československu udělen řád T.G.Masaryka 3.stupně in memoriam. Stává se čestným občanem města Louny, jeho jméno nese lounské gymnázium a knihovna Matematicko-fyzikální fakulty UK v Sokolovské ulici v Praze.

Doplňme nyní strohý životopis několika poznámkami, vysvětleními a spekulacemi. Podívejme se na postavení české matematiky v době, kdy působil V.Hlavatý. Porovnáme-li ji se sousedními zeměmi Polskem a Maďarskem, vychází meziválečná československá matematika spíše jako Popelka, což platí dosud. Kde se ve dvou zmíněných zemích objevují skupinky a celé školy, nacházíme u nás – paradoxně, Československo se mezi válkami těšilo demokratickým poměrům, zatímco v Polsku a Maďarsku vládly autoritářské režimy – pouze několik výjimečných jednotlivců.Jejich nejskvělejším představitelem byl právě V.Hlavatý. Nechceme ani nedokážeme zkoumat příčiny tohoto stavu, kterých bylo mnoho. Něco je však napovězeno poměrně dlouhým intervalem pěti let mezi mimořádnou a řádnou profesurou V.Hlavatého. Návrh na jmenování V.Hlavatého řádným profesorem vypracovala příslušná komise 2.května 1933. V.Hlavatý dokládá svou odbornost působivým seznamem publikací, citací a ohlasu v zahraničí (viz /2/). dvě léta se neděje nic a 2.května 1935 dostává od děkana Kettnera dopis : "(...) Žádám Vás, abyste mi laskavě dodal do 13.t.m. doklady o dosavadní Vaší vědecké činnosti, hlavně však o tom, jak Vaše vědecká činnost jest oceňována v cizině. (...)" (viz/2/). Univerzitní moloch si pak dává ještě více než rok načas, než je V.Hlavatý konečně potvrzen jako řádný profesor.

O. Kowalski uvádí v /2/ precizním studiem pramenů na pravou míru nepřesnosti a legendy o veřejné činnosti V.Hlavatého v období 1945-48. V.Hlavatý byl poslancem Prozatímního národního shromáždění, jež mělo mandát pro období léto 1945 – jaro 1946. Funkci poslance vykonával pouze jediný měsíc : od 10.dubna 1946 do 16. května, nahradil tehdy zesnulého poslance národně socialistické strany prof.Klecandu. V kulturním výboru parlamentu vystoupil celkem dvakrát. Do parlamentu v r. 1946 již V. Hlavatý nekandidoval, jednou z příčin byly patrně rozpory s vedením vlastní strany. Legendy pravily, že se V. Hlavatý ostře střetával se Z. Nejedlým a jeho koncepcí jednotné školy. O. Kowalski nenalezl v dobovém tisku žádné místo, kde by V. Hlavatý citoval pověstného "rudého dědu", je však pravdou, že V. Hlavatý polemizoval s jinými představiteli tzv. jednotné školy, zejména s (později rovněž "proslulým") Fr. Kahudou.

Podle jiné legendy postavil V.Hlavatý na pevnou půdu Einsteinovu teorii relativity a vypracoval jednotnou matematickou teorii všech sil ve vesmíru. Uveďme dva citáty, přepsané z /2/. "(...) Ale čtyři měsíce nato, český matematik pracující na univerzitě v Indianě, dr. V. Hlavatý, prohlásil, že našel odpověď a ukázal, že základní síly celého vesmíru jsou kombinacemi elektřiny a magnetismu." (Indiana Daily Student, leden 1954 Bloomington.) "(...)Hlavatý dokázal matematicky, že elektromagnetismus je základem vesmíru, bází gravitace a také zdrojem energie. Vyvrátil mnohé teorie o vesmíru. Kdyby nebylo výpočtů Hlavatého, Einsteinova teorie by nebyla ničím jiným než hypotézou. "(článek B.Lůžka /3/). Ještě v článku F.Nožičky /1/ čteme hodnocení přisuzující těmto výsledkům nejvyšší důležitost mezi pracemi V.Hlavatého. Pozdější hodnocení jsou střízlivější . Dejme opět slovo O.Kowalskému (/2/) : "V.Hlavatý měl v jistém ohledu smůlu, že věřil v neomylnost génia velkého A. Einsteina a věnoval všechny své síly rozvoji teorie, která se nakonec ukázala být z fyzikálního hlediska slepu uličkou. Nešlo však v žádném případě o nějakou osobní tragedii a původní fyzikální myšlenky se ukázaly být dostatečně nosnými, aby přispěly ke vzniku velmi zajímavé matematické teorie, která proslavila Hlavatého ve světě."

Václav Hlavatý byl významným světovým matematikem a spolu s Eduardem Čechem a Vojtěchem Jarníkem tvoří trojici nejvýznamnějších českých matematiků moderní doby. Je autorem nebo spoluautorem 158 článků a knih, zčásti nepublikovaných (/2/). V počítačové databázi referativního časopisu Zentralblatt für Mathematik (obsahuje přes 1 400 000 recenzí matematických článků, příspěvků na konfenrencích, monografií atd. z let 1931-36) zpřístupněné Internetem jsem nalezl, po zadání hesla "hlavaty, v", celkem 91 položek. Od prvního článku V. Hlavatého zachyceného v této databázi "Projektive Invarianten einer Kurvenkongruenz und einer Kurve, Math.Z.34, 58-73 (1931)", přes, namátkou vybráno," The Schroedinger final affine field laws, Proc. Nat. Acad. Sci. USA 38, 1052-1058 (1952)", až po poslední položku "Some remarks concerning the paper of S. Golad and A. Jakubowicz, Ann. Pol. Math.21, 167-169 (1969)". Klíčové pojmy matematiky V. Hlavatého jsou : diferenciální geometrie, riemannovské variety, klasická teorie pole, teorie relativity.

Oboustrannou tragedií – pro V. Hlavatého i pro československou matematiku – bylo, že svou rodnou zemi po roce 1948 nikdy nespatřil. Připomeňme, že do exilu odchází již jako pětapadesátiletý. Udržuje, v mezích možností, kontankt s přáteli doma, stále vystupuje jako Čech. V dopisu reaguje na zmínku v časopisu Letectví a kosmonautika, že je americký fyzik českého původu: "(...) Přirozeně, že jsem se musel dát naturalizovat, když mně domov vzal občanství, ale pořád se cítím Čechem, nikoli Američanem českého původu. (...) a za to, co umím, vděčím Masarykově republice ..." (/1/). Lituje,že mezi svými studenty z nejrůznějších zemí nemá ani jediného Čechoslováka. Je zván do celého světa, jen domov mlčí. Jeho žádost o léčení v Mariánských Lázních je konzulátem postoupena stranickým orgánům a končí bez odpovědi na stole A. Novotného. Každou svou knihu zasílá Akademii věd v Praze, nikdy se nedočká ani poděkování ani prostého oznámení, že zásilka došla v pořádku. Domov jej nechce znát. V roce 1969 umírá V. Hlavatý nečekaně, oblíben spolupracovníky, nedaleko za vrcholem tvůrčích sil. Snad ho osud chtěl ušetřit dalšího tristního pohledu na dění v milované vlasti.

Zdůrazňujeme ještě jednou a výslovně, že naprostá většina tohoto článku je kompilací údajů z článků F. Nožičky /1/ a O. Kowalského /2/. V /1/ lze nalézt cenné citace z osobních dopisů V. Hlavatého, /2/ obsahuje citace z řady dokumentů sledujících univerzitní kariéru V. Hlavatého a z jeho publicistických vystoupení v letech 1945 – 48.

Literatura:
/1/ Fr. Nožička, Profesor Václav Hlavatý, český matematik světového jména, Čas. pěst. matem. 94 (1969), 374-380.
/2/ O. Kowalski, Věnováno Václavu Hlavatému (Některé dokumenty o životě a díle), Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 38 (1993), 65-81.
/3/ B. Lůžek, Václav Hlavatý - Czech mathematician, Dialog (Orgán SKNV, Ústí nad Labem) č. 1 (1967), 36 - 37.

© 2008 MIRI → poslední aktualizace