Příspěvky studentů a absolventů gymnázia

V tomto školním roce se uskutečnily dva adventní zájezdy  do nedalekého Saska. Naším cílem bylo seznámit se blíže s kulturou a předvánočními zvyky našich sousedů.

První zájezd se konal 5. prosince 2018. Zúčastnila se ho třída 4A/8 společně s žáky dějepisného semináře pana profesora  Řeřichy.

Cílem našeho zájezdu byl zámek Weesenstein, kde jsme navštívili velmi poučnou výstavu Böhmen ist mein Heimatland, která zajímavým způsobem přiblížila soužití českého a německého obyvatelstva Sudet v letech 1918 až 1945.

Dále jsme měli možnost prohlédnout si interiéry zámku s mnoha zajímavými exponáty, např. překlad Božské komedie do němčiny, který vytvořil saský panovník Johann von Sachsen.

Naše exkurze pokračovala v Pirně na tradičním adventním trhu. Zde byla možnost ochutnat místní speciality a také zakoupit si tradiční krušnohorské výrobky.

Třetím cílem byla pevnost Sonnenstein. Toto místo se v době druhé světové války stalo dějištěm masového vyvraždování duševně nemocných lidí.

Druhý adventní zájezd se uskutečnil 11. prosince 2018, zúčastnily se třídy vyššího gymnázia.

Dopoledne jsme zavítali do galerie Zwinger, abychom si prohlédli obrazy starých evropských mistrů v obrazárně Alte Meister. Rozhodně bychom se sem rádi ještě vrátili…

Poté jsme společně prošli starým centrem Drážďan  kolem zámku a kostela Frauenkirche na Striezelmarkt. Mohli jsme nakupovat, fotografovat, ochutnávat, zkrátka poznávat a užívat předvánoční atmosféru.

Počasí nám tentokrát příliš nepřálo, ale přesto se zájezd vydařil.

Mgr. Hana Vorlová

Třetí týden školního roku se uskutečnila druhá část výměnného pobytu mezi studenty našeho gymnázia a studenty z nizozemského Calvijn Groene Hart. Stejně jako při našem pobytu minulý rok v Barendrechtu byl i tento týden v Lounech plný zajímavých aktivit a výletů.

Program začal v sobotu veselým přivítáním našich přátel na letišti v Praze. Večer toho dne jsme naše hosty seznámili s českou domácností a vychutnali si večeři. V neděli každá dvojice podnikla individuální výlet. Některé páry se vypravily poznávat českou historii na Karlštejn, jiní se vydali nakupovat do Prahy a někdo objevoval Louny.

V pondělí se opět celá skupina setkala na uvítání s ředitelem školy. Studenty jsme poté školou provedli. Po obědě naše hosty přivítal starosta. Odpoledne jsme si zahráli zajímavou orientační hru, při které jsme poznali Louny a den jsme příjemně zakončili večeří na Minigolfu. Následující den byl velmi zajímavý, ale také náročný. Jeli jsme do Karlových Varů. První zastávkou byla sklárna Moser, poté jsme pokračovali do centra Karlových Varů. Navštívili jsme Muzeum Jana Bechera. Středu jsme trávili v Lounech a okolí. Den jsme začali v Kulturním domě Zastávka, kde jsme všichni absolvovali lekci společenských tanců. Pro nás, absolventy tanečních lekcí, to nebylo obtížné. Naopak pro naše hosty to byla nová zkušenost, která se jim velmi líbila. Pokračovali jsme prohlídkou skanzenu Březno u Loun. Odpoledne jsme se vypravili na Ranou a většina z nás se i proletěla větroněm. Večer jsme si zahráli bowling. Čtvrtek byl vrcholem celého výletu. Navštívili jsme Památník Lidice. Pro všechny to byl dojemný zážitek a předčilo mé očekávání, jak emotivně všichni tuto prohlídku pojali. Pokračovali jsme do Prahy, kde jsme navštívili spoustu zajímavých míst: okolí Pražského hradu, Karlův most, Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje, kde jsme se snažili vžít do situace českých parašutistů bojujících o život po atentátu na Heydricha, Tančící dům… Čas také zbyl na nákupy suvenýrů a dárků.

Pátek začal opět v budově školy, kde došlo k oficiálnímu ukončení a předání diplomů. Zakončení úspěšného týdne bylo už smutnější. S našimi přáteli jsme se rozloučili na letišti. Rozloučení bylo velmi dojemné a nechyběly ani slzy. Jsem ale šťastný, že jsem se projektu mohl zúčastnit. Nabyli jsme spoustu zážitků a zkušeností, na které nikdy nezapomeneme. Doufám, že projekt bude  v budoucnu pokračovat stejně úspěšně jako letos.

Tento článek a vzpomínku chceme věnovat našemu spolužákovi a kamarádovi Jakubu Köhrovi, který tragicky zahynul nedlouho po ukončení tohoto krásného týdne.

Za všechny účastníky výměnného projektu David Marek

Ačkoliv jsme už týden chodili do stejné třídy, stále jsem viděla spíš neznámé tváře, než abych v nich rozeznávala své spolužáky, které budu vídat ještě další 4 roky. To není jen tak. A proto v pondělí 10. 9. začalo naše dobrodružné seznamování. Cesta i ubytování proběhly poklidně a my byli připraveni zahájit řádné utužování kolektivu. Byli jsme losem rozděleni do čtyř družstev a již první úkol - vymyšlení názvu týmu - jsme pojali velice kreativně. Tak vznikly týmy Angrešti, Zoufalci, Gucci Gang a Nevíme, které držely pospolu až do úplného konce. Zahráli jsme si různé hry, nechyběly ani procházky a sportovní aktivity. V úterý jsme se vydali do Rabštejna, kde jsme viděli dechberoucí přírodu i architekturu. O to víc dechberoucí bylo však následné šplhání do prudkého kopce na cestě zpět.

Večer jsme si udělali besídku s krátkými vystoupeními a maskami, u které se všichni dobře pobavili. Ve středu už jsme se jen zabalili, dostali pochvalu za vzorné chování a vydali jsme se směr Louny.

Ještě jsme udělali menší zastávku v Manětíně na prohlídku zámku, kde to bylo velice pěkné, ale my už se těšili domů, o čemž svědčí i fakt, že jsme zavrhli návrh paní učitelky zajít si na něco dobrého, jen abychom už jeli - a to je co říct! Přesto jsem si výlet velice užila a dovolím si tvrdit, že i moji spolužáci.

Dozvěděli jsme se o sobě vzájemně spoustu věcí a konečně se pořádně poznali, takže "cíl splněn”!

Kateřina Kotorová

Ve dnech 10. 9. - 12. 9. 2018 jsme se my, 1.A/4, vydali spolu s naší třídní paní učitelkou Vorlovou a paní učitelkou Vernerovou na adaptační pobyt do Poustek u Žihle. Cílem tohoto pobytu bylo navzájem se seznámit a poznat se jak se spolužáky, tak s kantorkami. Dle mého názoru jsme tento cíl úspěšně splnili. Nyní máme všichni alespoň základní povědomí o tom, jak se kdo jmenuje, z jaké školy přišel, co má rád a co naopak ne. Společně jsme si užili zábavné hry, které pro nás připravily paní Vorlová a Vernerová a během dvou pěších výletů nedotčenou přírodou jsme měli čas a možnost začít se mezi sebou bavit, čehož si myslím jsme skvěle využili a poznali se ještě o něco lépe. Mé dojmy z celého pobytu jsou velmi kladné a doufám že mluvím za celou třídu když řeknu, že pevně věřím v nadále pokračující dobré vztahy našem vesměs dívčím kolektivu i se všemi učiteli.

Daniela Štěpánová

Letošní prodloužené léto každý z maturantů trávil po svém, někdo odpočíval, někdo zase pracoval. Našli se ale dva studenti, kteří si řekli, že 4 roky na gymnáziu plné učiva jim nestačí a celý jeden měsíc se rozhodli strávit na studijním pobytu ve Francii.

V únoru jsem se já (Jan Budinský) a Zuzana Švarcová, oba z maturitního ročníku, rozhodli zkusit přihlásit na měsíční pobyt ve Francii pořádaný AMICIFem (odnož Lions klubů pro mezinárodní frankofonní styky). První Lions klub založil Američan Melvin Jones na začátku 20. století a dnes se jedná o jednu z největších humanitárních organizací na světě. Každoročně se ve Francii otevírá několik center CIF (Mezinárodní frankofonní centra), která přijímají francouzsky mluvící studenty z celého světa.

Přijímací procedura nebyla jednoduchá, se Zuzkou jsme museli vyplnit velké množství papírů a formulářů. Bylo potřeba napsat motivační dopis, paní profesorka Krahulíková nám napsala doporučující dopis a ještě k tomu jsme museli natočit krátké video o sobě. Jedním z hlavních předpokladů pro přijetí je i dobrá znalost francouzského jazyka – doložená maturitní zkouškou či složením mezinárodního certifikátu DELF. 

Po dlouhém čekání jsme v dubnu oba dostali zprávu, že naše přihlášky byly přijaty. Jako jediní z České republiky jsme tedy byli vysláni reprezentovat naši malou zemičku. Zuzka jela do regionu řeky Loiry a já do Normandie. Ještě před tím, než jsme se rozdělili, jsme strávili 2 dny v Paříži, kde se konalo setkání všech „Lionů“ a „stážistů“, kteří se následně rozjeli do 4 center po celé Francii. Pařížský pobyt byl zakončen velkým večírkem, během kterého měla každá země 2-minutové představení. My se Zuzkou jsme všechny ohromili českou polkou.

Dále následovaly 4 týdny v našich centrech mezi ostatními studenty a také v rodinách. Já v Normandii absolvoval společně asi s 20 studenty opravdu nabitý program plný výletů a setkání s jednotlivými kluby Normandie. Navštívili jsme hlavní město regionu Rouen, dále Caen, Dieppe, Monetův ateliér, viděli jsme naživo etapu Tour de France a hlavně také nespočet hradů a zámků. Úžasné bylo, že jsme byli také svědky vítězství „les bleus“ (národního týmu) na mistrovství světa ve fotbale.

Poslední týden jsme pak strávili v rodinách, já měl tu skvělou  příležitost účastnit se pravé svatby ve Francii, a to dokonce na zámku.

Zuzka byla v nejdéle fungujícím centru v La Baule, kde bylo mnohem více stážistů (asi 50). Nejezdili tedy tolik na výlety, ale spíše pořádali mnoho besed a měli také kulinářské dny. Vystřídali dokonce 3 různé rodiny, ve kterých pobyli vždy jen pár dnů.

Po jednom z nejlepších červenců jsme se vrátili zpátky domů, ten měsíc nám dal hodně. Naše francouzština se opravdu výrazně zlepšila, začali jsme téměř přemýšlet tak nějak francouzsky. Získali jsme spoustu nových přátel z celého světa, úžasné zážitky, které se nedají zapomenout, i tolik nových kontaktů ve Francii. Heslo Lionů zní: „We serve“ (sloužíme) a opravdu je tomu tak, každý okamžik nám k něčemu posloužil a my teď šíříme poslání dál a sloužíme ostatním. A tak doufám, že právě tento článek se stane jakýmsi sluhou pro příští studenty našeho gymnázia a pomůže jim rozhodnout se stejně jako letos my využít této obrovské příležitosti. Tu máme jako jediní v republice k dispozici právě my Louňáci z Gymnázia Václava Hlavatého,a to hlavně díky paní profesorce Martině Krahulíkové, které tímto ještě jednou nesmírně děkuji za její snahu. Merci Madame, Merci AMICIF, Merci La Normandie, Merci La France!

Jan Budinský